Podpora mobility pracovníků v EU

V této zprávě jsem se snažila definovat hlavní překážky u pracovní mobility žen a zajistit vhodná opatření, jak tyto překážky překonat a zároveň najít vhodné instrumenty, jež by vyšší mobilitu žen podporovaly.

Volný pohyb pracovníků je totiž nejen jedním z hlavních principů a fundamentálních svobod Evropské unie, ale také přispívá k posílení ekonomické a sociální soudržnosti. Ačkoliv byl již v této oblasti dosažen značný pokrok, stále existují právní a administrativní překážky, které brání mobilitě pracovníků. Při rešerších jsem se sice nesetkala s na mnoha studiemi, které by se explicitně věnovaly mobilitě žen, avšak z mnoha se dala generová perspektiva vyčíst. Faktem je, že existuje řada faktorů, které ovlivňují mobilitu žen a jsou proto generově specifické. Mnoho studií zaměřených na mobilitu pracovníků ukázala, že existují silné rozdíly mezi mobilitou žen a mužů. Muži se daleko častěji stěhují za prací než ženy (44% oproti 27%). Nejen, že se nižší mobilita u žen dá vysvětlit menším zastoupením žen na trhu práce a stále setrvávajícími rozdíly v odměňování žen a mužů. Studie také ukázaly, že pracovní mobilita u žen často generuje nižší očekávané zisky či výhody. Nejen lepší kariérní postup, lepší pracovní příležitosti či lepší pracovní podmínky jsou pro ženy hlavním důvodem, proč by se chtěly stěhovat za prací. Zabezpečení rodiny, napojení na sociální sítě a na svoji rodinu, školní zařízení, možnost péče o děti a podmínky pro ubytování jsou pro ženy podstatné.

Je proto nutné, aby členské státy zveřejňovaly veškeré informace týkající se práv a možností migrujících pracovnic a pracovníků, včetně práv jejich rodiny (školní zařízení, péče o děti, zdravotní péče, vzdělávací programy, jazykové kurzy apod.), které ve státním systému dané hostitelské země existují. a monitorovaly možné komplikace. Národní systémy sociálního zabezpečení se stát od státu liší. Nedostatek dostupných informací dohromady s administrativními překážkami často omezuje migrujícím pracovnicím -kům přístup k sociálnímu systému daného státu i přes jejich formální nárok. Pro rodinné příslušníky a hlavně děti je nezbytná sociální a kulturní integrace. Členské státy by proto také měly a podporovat činnost místních komunit, které se zaměřují na integraci migrujících pracovníků a také jejich rodin, například formou kulturních a zábavných akcí a poskytovat možnost vzdělávacích programů a výuk jazyka dané hostitelské země jak pro migrující pracovníky, tak i pro jejich rodiny.

Pokud chceme zvýšit mobilitu pracovníků v rámci EU, je proto nutné zvýšit očekávaný užitek či zisk a zároveň snížit hmotné a nehmotné náklady, které v rámci mobility jednotlivcům vznikají.